OD nápadu NA PLÁTNO

Od prvotního nápadu až po uvedení filmu na plátno kina Evald uběhlo více než půldruhého roku. Někdy na jaře 2014 napsal Štěpán Etrych krátkou povídku o starém muži, který vzpomíná na svou lásku ze studentských let. Od počátku nám ale bylo jasné, že tuhle roli musí ztvárnit ostřílený herec. V předchozích snímcích jsme si vždy vystačili s neherci z okruhu našich přátel, ale tenhle part si žádal zkušeného herce.

I proto uběhl skoro další rok, než jsme se přiblížili samotnému natáčení. Mezitím jsme stihli tři krátké filmy – Kde je Houba?, Konec vodníků v Československu a Bubliny nelžou -, průběžně jsme ale připravovali i Dvě slova. Vznikaly nové verze scénáře, hledali jsme vhodné lokality pro natáčení, promýšleli jsme kostýmy. A hlavně jsme přemýšleli, kdo by mohl ve filmu hrát. Nešlo jen o roli onoho starého muže: shodli jsme se, že i další dvě hlavní role bychom měli obsadit opravdovými herci. Takovými, které osloví naše nadšení a scénář – a půjdou do toho s námi, filmovými nadšenci. Zdařilo se.

Asistent režie Vašek Jindřich přišel jednoho dne s nápadem obsadit Miloslava Mejzlíka, zkušeného herce známého z řady filmů – namátkou z Četnických humoresek, Princezny ze Mlejna či Je třeba zabít Sekala nebo také seriálu Velmi křehké vztahy. A také herce s velmi podmanivým, hlubokým hlasem, což je důležitá součást našeho příběhu. Miloslav Mejzlík je zkušený dabér, svůj hlas propůjčil například Richardu Deanovi Andersonovi ze seriálu Hvězdná brána nebo hlavnímu hrdinovi českého filmu Je třeba zabít Sekala, oceněného 10 Českými lvy.

Byli jsme napjatí, zda se mu náš scénář, který mezitím z původních čtyř stran povídky narostl do dvaceti stran, zalíbí do té míry, že řekne „ano“ a že se ujme role Jakuba. S Miloslavem Mejzlíkem jsme se jednoho jarního dne sešli a po příjemném posezení u piva pod letenskými kaštany jsme odcházeli se skvělou zprávou: budeme spolu natáčet! Byl to klíčový díl do herecké mozaiky, zbývalo ale obsadit další dvě stejně důležité hlavní role. Tedy „Mejzlíkovo studentské já“ a jeho lásku z mládí Anežku.

Studenta jsme nabídli vynikajímu muzikálovému herci Honzovi Tenkrátovi, který hraje například v Horečce sobotní noci, Romeovi a Julii nebo Osmém světadílu. Po jednom ze sobotních představení Horečky jsme vše probrali, Honzovi se scénář také naštěstí zalíbil a měli jsme tedy i mladého Jakuba. Scházelo tedy najít už „jen“ jeho spolužačku. A měli jsme štěstí i dotřetice. Náš příběh zaujal i Brigitu Cmuntovou, herečku a zpěvačku s nádherným hlasem, která se objeví například v připravovaném snímku Muzikál aneb Cesty ke štěstí a zpívá ve folkové formaci se Štěpánem Kloučkem.

Klíčové herce jsme tedy měli. A přípravy šly do finále. Protože se část příběhu odehrává v mládí hlavních hrdinů, potřebovali jsme kostýmy a rekvizity ze 60. let. Našli jsme je v barrandovských filmových ateliérech, v jejichž obří půjčovně je na ramínkách a v policích přes čtvrt milionu kusů oděvů! Po dvou kostýmních zkouškách jsme měli naše hrdiny oblečené v retro stylu, kostýmy zarezervované ve skladu – a po dokončení technické přípravy se pomalu mohlo jít na první klapku.

Jenže rozvrh natáčení je jedna věc, a počasí druhá. Věděli jsme, že potřebujeme pět dní, a měli jsme v plánu všechno zvládnout poslední červnový týden. První klapka skutečně zazněla ve stanovený den, v sobotu 21. června ve velké aule Filozofické fakulty Univerzity Karlovy v Praze. Jenže to na delší dobu bylo všechno… Poslední týden v červnu byl zřejmě jediný z letošního léta, kdy každý den pršelo. Sice ne celý den, ale v pravidelných intervalech. Protože většina záběrů se točila v exteriérech a chtěli jsme film, z něhož bude dýchat krásné letní počasí a naši hrdinové nebudou muset mít po ruce deštník a na nohou holinky, museli jsme počkat, až se tohle rozmarné léto přežene.

Nakonec jsme zbylé čtyři natáčecí dny našli ve dvou srpnových týdnech. Pravda, nespadla ni kapka, zato každý den padaly teplotní rekordy. Pokud bylo poblíž nějaké místo ve stínu – jako třeba v parku Jezerka nebo ve vilové čtvrti Na Květnici -, posloužilo mezi jednotlivými klapkami jako spásný úkryt před žhavícím sluncem. Ale při natáčení na holém kopci u vesnice Bubovice na Karlštejnsku nebylo před paprsky úniku.

Poslední klapka padla v sobotu 29. srpna, tedy přesně deset týdnů po začátku natáčení. Začaly bezmála tříměsíční práce na dokončení filmu – tedy střih, barvení obrazu, speciální efekty. Když byl film sestříhaný v hrubé verzi, začal Štěpán skládat hudbu a ladili jsme slovo vypravěčů. To jsme s herci natočili na začátku listopadu ve vršovickém studio All Senses Production.

Zároveň přímo pro film Dvě slova vznikla i závěrečná píseň. Jmenuje se Budu chtít vrátit čas a nazpíval ji Honza Tenkrát, který napsal i její text. Hudbu složil Honzův otec Jaroslav a song aranžoval a nahrál režisér filmu.

trailer

píseň “budu chtít vrátit čas”

Miloslav Mejzlík při natáčení Dvou slov.