imdb

PODROBNOSTI O FILMU

Žáka autoškoly Slavíka dělí od řidičského průkazu pouze závěrečná jízda. Instruktor Topinka ho uklidňuje, že komisař Houba je dobrák, který umí „zavřít oko“ a ještě nikdy nikoho nevyhodil. Jenže všechno nemusí jít tak hladce, jak se zdá. Film Kde je Houba? vznikl pro celosvětový festival 48 Hour Film Project. Povinnými součástmi snímku byly postava světoběžníka Bartoloměje Novosada, rekvizita deštník a replika „Na to by přišel jen génius.“ Film získal na festivalu Cenu diváků.

 

Hrají
Václav Jindřich: Bartoloměj Novosad / Vendelín Houba
Tomáš Fiala: 
Slavík
Michal Šimek: 
Topinka
Zuzana Krajíčková: dívka na přechodu
Jan Petrák: 
jehovista
Štěpán Etrych: 
jehovista
Milan Špalek: 
stopař
Katka Etrychová
:
 stopařka
Tvůrci
Režie: Štěpán Etrych
Námět: Katka Etrychová
Scénář: tým Aquarius Pictures
Produkce: Štěpán & Katka Etrychovi
Kamera: Štěpán Etrych
Letecké záběry: Jan Pečený
StřihŠtěpán Etrych
Hudba: Dmitrij Treťjakov, Apple Logic Pro Royalty Free Loops
Nahrávání zvuku: Jan Petrák
Boom pole operator: Milan Špalek
Klapka: Zuzana Krajíčková
Skript: Katka Etrychová

 

Technické aspekty
Délka filmu: 6:29 min
Formát obrazu: 2,40:1
Rozlišení: 1080p/24fps
Kamera: Canon 600D & GoPro Hero 3
Objektivy: Tamron 17-50/f2.8, Canon 75-300/f4-5.6 III
Festivaly a ceny
2014
* 48 Hour Film Project / Praha, Česko – CENA DIVÁKŮ
* Cinema Open / Hradec Králové, Česko
* Aerokraťas / Praha, Česko
* VideoCulture Fest / Praha, Česko
2015
* Novoměstský hrnec smíchu / Nové Město nad Metují, Česko
2016
* Ozark Shorts / Lamar, USA

 

DEKONSTRUKCE 48 HODIN

Festivalu 48 Hour Film Project jsme se zúčastnili už potřetí, ale na jeho startu nás čekalo opět tradiční napětí přes losováním žánru a zveřejněním povinných součástí filmu. V Paláci Akropolis jsme si vytáhli nový žánr Time Travel a dozvěděli se, že ve filmu musí být postava světoběžníka Bartoloměje Novosada, replika „To by vymyslel jen génius.“ a rekvizita deštník. Následoval přesun našeho osmičlenného týmu domů a během tradiční týmové večeře se začal rodit scénář. Jestliže loni a předloni jsme byli hotovi do půl dvanácté, tentokrát jsme příběh ladili ještě před jednou hodinou po půlnoci.

Za dalších šest a půl hodiny vše vypuklo. Podle receptu prověřeného předchozími ročníky jsme během soboty chtěli natočit všechny záběry, v noci stříhat a přes neděli film dopilovat. Jenže ve storyboardu, který vznikl během noci na sobotu, se objevilo na osmdesát záběrů – včetně leteckých z dronu. A navíc: film byl tentokrát dialogový, zatímco v předchozích letech stál na vnitřním hlasu hlavní postavy. A při jeho načítání se nesetkáte s tím, že zrovna při nejlepší replice začne někdo do nedalekého kontejneru na sklo vyhazovat prázdné lahve…

Točili jsme celou sobotu až do chvíle, než se začalo šeřit. Přeškrtaných položek ve skriptu přibývalo pomalu, starým favoritem, který byl nejdůležitější rekvizitou filmu, jsme brázdili ulice Prahy 4 a hledali místa, kde by se dialogy daly točit, aniž by nás rušil břinkot lahví, řev dětí nebo zvědaví kolemjdoucí. Bylo vedro, ale v jednu chvíli se přihnala prudká přeháňka, která nejdřív vypadala jen jako pár kapek. Kameru připravenou na záběr narychlo zakryli igelitem, poryv větru ji ale srazil na zem. Jako zázrakem se nerozbila, pouze napraskl neutrální filtr a odlomil se odkuk u hledáčku. Dalo se tedy točit dál. Když ale slunce kleslo k obzoru a už nebyl dost světla (celý film se točil v exteriérech), chybělo ještě zhruba patnáct procent záběrů, bylo tedy jasné: točit se musí i v neděli.

Po nočním probírání záběrů a stříhání existoval okolo sedmé ranní teprve hrubý střih s několika dírami pro chybějící záběry. Po týmové poradě v 8:00 jsme film v několika místech „přeorali“ a pak opět hurá ven. V půl jedenácté přistály do střižny poslední záběry, a zatímco Štěpán Etrych se pustil do dostříhání filmu, ostatní vyrazili pod taktovkou Vaška Jindřicha točit ruchy.

Dílko začalo konečně dostávat finální podobu, ale čas neúprosně letěl. Když jsme schválili konečný střih, bylo potřeba film obalit zvukem (hudbou, ruchy) a dočistit střih. Pak nabarvit obraz a udělat řadu dalších drobností, nakonec doplnit úvodní a závěrečné titulky. Před půl šestou jsme začali renderovat, pak vypalovat film na DVD. Z počítačové mechaniky disk vyjel v 18:45, druhá kopie šla z časových důvodů na USB klíčenku a v 18:51 už auto Michala Šimka vyrazilo směr k Paláci Akropolis. Film jsme odevzdali v 19:04 – tedy 26 minut před uzávěrkou jako dvanáctí v pořadí.

trailer

48hfp2014-award

English