DEKONSTRUKCE 48 HODIN

Tentokrát to bylo radikálně jiné než při pražských “osmačtyřicítkách”. Jako jediný ze zúčastněných týmů jsme totiž netočili v Bratislavě, ale celý snímek vznikl “na dálku” v Praze. Na bratislavském zahájení nás v pátek 3. října zastoupily naše bratislavské spojky Vlado Šnídl a Marianna Onuferová. Los nám přisoudil žánr Chase/Escape film a co se týče povinných součástí snímku, nutno uznat, že bratislavští pořadatelé se pořádně “vyřádili”: postavou byl vodník Michal Drobný, replika “Eště som sa nenaučil chodiť po strope” – a jen rekvizita působila celkem obyčejně, byla to ponožka.

Když točit pro Slovensko, ale jsme Češi, chtěli jsme příběh, který by obě země přemostil, propojil. A protože rádi vzpomínáme na počátek “zlatých devadesátých”, kdy ještě Česko a Slovensko byly jeden stát, řekli jsme si, proč nezasadit děj nového filmu právě do tohoto období bouřlivých změn, rozpadů a nových začátků. Stavba scénáře se odpíchla od modrého hokejového sdresu se lvíčkem na prsou, s nímž hokejová reprezentace ČSSR v 70. let dobývala jeden titul mistrů světa za dsruhým. A vznikl příběh o tříčlenné rodině Drobných, v níž dominuje svérázný tatík, který svým způsobem žití popuzuje nejen svou hezkou ženu Ivetu, původem Slovenku, ale i šestnáctiletého syna.

Po hektickém natáčení Houby, kdy jsme s autem celou sobotu a část neděle brázdili ulice města, jsme tentokrát celý film natočili na dvaceti metrech čtverečních jednoho obývacího pokoje. Z útrob sklepu a skříní jsme vydolovali všechny relikvie, které nám z období “devadesátek” zbyly. Naštěstí toho nebylo málo. Obývák jsme tedy vrátili o dvacet let zpět a v sobotu ráno padla první klapka.

Točilo se celou sobotu až do pozdní noci, přes noc Štěpán Etrych s Honzou Petrákem film stříhali a celou neděli se vše dodělávalo. Času nebylo nazbyt, navíc jsme byli limitováni kratší “uzávěrkou”. Vzhledem k tomu, že jsme točili v Praze, nestačilo film po vyrenderování naložit do auta a za čtvrt hodiny jej odevzdávat pořadatelům. Tentokrát jsme ho museli nahrát přes webovou úschovnu a pro případ potíží s internetem si vzít dostatečnou časovou rezervu, abychom ho stihli uploadovat a naše bratislavská spojka potom ještě stáhnout. To vše s vědomím, že v neděli ráno nám asi po dvou letech zničehonic přestal fungovat internet… Měli jsme tak zhruba o 90 minut méně času, než kdybychom točili přímo na místě. Ale s tím jsme do toho šli

Když se film nahrával na webovou úschovnu, napětím jsme ani nedutali. Zvlášť ve chvíli, kdy zbývala jedna minuta, ale najednou se nahrávání zastavilo a odhadovaný čas poskočil na zbývajících 27 minut… Nakonec se vše zdařilo a Vlado film v pořádku doručil – jako první v 19:00.

.