z restaurace NA PLÁTNO

Na začátku všeho byl večer v sushi restauraci někdy zkraje podzimu 2014. Při pozorování pásu, na němž dokola jezdily kousky sushi, nás napadlo, že by to mohl být ideální námět pro animovaný film. Název „running sushi“, který se pro takový jezdicí pás používá, přímo vybízí k tomu, natočit film, kde sushi bude skutečně běhat. Něco jako olympijské atletické závody. „Ale myslel jsem si, že takový film už musel někdo před námi udělat. Ten název si o to sám říká,“ říká režisér a scenárista Štěpán Etrych.

Jenže ani po pečlivém googlování jsme žádný animovaný film na toto téma nedokázali najít. Což nás samozřejmě potěšilo… Tedy jsme mohli jít na věc. Od začátku bylo jasné, že půjde o atletický závod několika kousků sushi, teď šlo o to vymyslet příběh. Takže atletická dráha s překážkami, na nichž se budou dít různé nehody, a do cíle nakonec dorazí jediný závodník, který bude sežrán. „V původní verzi scénáře člověkem, ale nakonec padla volba na kočku,“ říká Štěpán.

Následovala technická příprava na natáčení. Nejdříve sestavení 170 cm dlouhé atletické dráhy z dřevěných desek z hobbymarketu, namalování barvami, zakomponování překážek v podobě misek na sójovou omáčku a čínských hůlek. Při výrobě dráhy také vznikl nápad, že pro větší dynamičnost bude součástí i hlediště s diváky – což zvýšilo náročnost celého projektu, protože zároveň padlo rozhodnutí, že diváci budou také sushi a budou se muset hýbat.

„Casting“ atletů se uskutečnil po pražských sushi restauracích. „Obešli jsme jich několik a nakonec vybrali tu, kde dělali nejhezčí sushi. A které také vydrží,“ vysvětluje Štěpán. Po pečlivém prozkoumání tvarů a fyzikálních vlastností jsme vpředvečer natáčení zakoupili 8 kusů od každého závodníka. „Sushi na tribunu pak vyrobila Katka, bylo to skoro 150 kusů,“ dodává režisér.

Spolu s ním se režie animáku ujal Honza Petrák, oba se také střídali za kamerou. Samotné natáčení zabralo celý jeden den, 4. listopadu 2014. Film vznikl pomocí stop-motion animace. „Znamená to, že jsme jemně pohybovali každým kouskem sushi, po každém pohybu jsme udělali fotografii a tak stále dokola,“ vysvětluje Honza. Následně po jejich rozpohybování v počítači fotografie „ožily“.

Během onoho natáčecího dne jsme nafotili více než tisíc fotografií a byl to skutečně perný den. Zatemnili jsme pokoj, abychom měli neměnné světlo, a dráhu nasvítili dvěma světly, která vydávala poměrně dost tepla. Rýži v sushi to dost vysušovalo, takže každý kousek byl použitelný jen na jednu sekvenci – tedy zhruba od překážky k překážce. „Díky velkému teplu a nemožnosti větrat byl odpoledne v pokoji odér jako v nějaké rybářské chatrči. Když si člověk odskočil a pak se vrátil, bylo to nechutné,“ usmívá se Štěpán.

Úplně nakonec jsme natočili záběry s kočkou, která sežere vítězného atleta. Jako problém se však ukázalo, že naše dvě kočky sushi ke konzumaci vůbec neláká. Namísto sushi jsme proto do inkriminovaného místa dráhy umístili kousek lučiny. Po několika pokusech to zabralo.

Základní animace potom trvala zhruba měsíc. Pak ale do hry vstoupila příprava komedie Bubliny nelžou, takže rozdělané Running Sushi skončilo v šuplíku.

Nakonec odpočívalo přes dva roky. Na jaře 2017 jsme film konečně dodělali: doladili jsme animaci, kompletně připravili zvukový mix a nadabovali jsme atlety.

Výsledek má 79 vteřin, je to náš nejkratší krátký film. Doufáme, že potěší.

Začátek přípravy běžecké dráhy. Sedí na ní kočka jménem Žížala, která se zhostila jedné z hereckých rolí.

záběry z natáčení

“Casting” herců v jedné pražské sushi restauraci.

Běžecká dráha je natřená a má hlediště.