200

Máme už 200 festivalů!

Když začátkem srpna přišla z gruzínského města Batumi zpráva, že náš krátký film Running Sushi vybrali do programu tamního festivalu, byl to výjimečný okamžik. Pokořili jsme tím metu 200 festivalů, na nichž se naše snímky promítaly. Gruzie se zároveň stala už 45. zemí světa, v níž mohli diváci naše filmy na plátně vidět.

Naše filmy pravidelně přihlašujeme na světové festivaly od roku 2014, takže zatím máme průměr zhruba čtyřiceti festivalů na jeden rok. Za tu dobu jsme také získali 36 cen – mimo jiné v USA, Kanadě, Francii, Španělsku nebo v Austrálii. Aktuální a podrobné údaje o našem festivalovém působení si můžete prohlédnout na této stránce.

Většina našich festivalových „zářezů“ je zahraničního charakteru: 4 z 5 festivalů, jichž se naše filmy zúčastnily, jsou akce v cizině. Vévodí jim Spojené státy, kde se naše kraťasy promítaly už na více než 30 přehlídkách.

Důvod, proč českých festivalových projekcí máme ve sbírce „jen“ necelou pětinu, je zřejmě ten, že festivalů zaměřených na krátký film není v tuzemsku mnoho. Naopak ve světě je formát „short film“ velmi populární a přehlídek krátkých filmů tam pořádají velké množství.

Probít se do oficiálního výběru festivalu je ale ve světě mnohem náročnější než v Česku. Zatímco v tuzemsku se dle našich zkušeností na festivaly krátkých snímků hlásí zhruba okolo stovky filmařů, ve světě je konkurence mnohem tvrdší.

Režisér Štěpán Etrych mluví o festivalech na Radiožurnálu

Dle festivalových statistik jsou to v zahraničí minimálně vyšší stovky přihlášených filmů, obvykle spíše tisíce. Třeba na festival na Bali prošly naše Bubliny nelžou mezi cca dvě stovky promítaných snímků sítem 6500 přihlášených filmů, v italské Sieně zase tvůrci přihlásili téměř 4000 filmů: v oficiálním programu se jich objevilo ale jen 60, včetně našeho díla.

Leckde ve světě k festivalům také přistupují velmi invenčně. Například v Barceloně nebo v Sydney streamovali projekci na internetu, takže jsme i z domova mohli sledovat reakci publika na náš film. A během vyhlašování vítězů jsme pak dokonce po skypu mohli diváky i pozdravit. Takhle se dělají ve světě festivaly 21. století pomocí moderních technologií!

Nebo Festival Le Plein de Super, který pořádá projekce pod širým nebem v různých městech Francie a Portugalska, zase místo vyhlašování nejlepších filmů v obligátních kategoriích přišel s originálním nápadem. Každý divák dostal jednu pohlednici, na níž zaškrtl svůj nejoblíbenější film a filmařům napsal vzkaz. Během letošního léta jsme tak do schránky dostali několik desítek pohledů od lidí, které potěšil náš animáček Running Sushi.

Už se nám stalo i to, že nám film vybrali a pak jej s omluvou zase vyřadili: organizátoři festivalu v Singapuru oznámili, že do programu zasáhl úřední cenzor a zakázal projekci všech „nevhodných“ kusů. Tedy i našeho Bubliny nelžou, kde rigidním úředníkům vadilo sexuální téma. Pořekladlo Jiný kraj, jiný mrav zkrátka platí i pro filmové festivaly.

ZEME

Napište komentář

*

English